Odstoupení od smlouvy o dílo ve stavebnictví - 1. část
Dr. Josef Černohlávek
Autor je advokát a rozhodce se specializací na právní spory ve stavebnictví. Tento text čerpá z knihy Právní spory ve stavebnictví autorů Dr. Josefa Černohlávka a JUDr. Petra Doubravy.
I. Úvod
Odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku (viz § 2004 odst. 1 ObčZ), jedná se tedy o radikální způsob, jak vyřešit problémy vnikající při výstavbě. Odstoupení přináší objednateli i zhotoviteli obvykle celou řadu problémů. Asi nejvíce problémů musí řešit objednatel, pokud k odstoupení došlo v době, kdy stavba ještě nebyla dokončena – jde např. o nutnost vyhledat narychlo nového (a zpravidla i nákladnějšího) zhotovitele, zajistit stavbu před povětrnostními vlivy a vyřešit problémy vyplývající z vad stavby, které zde zanechal původní zhotovitel.
Na druhé straně, ve stavební praxi někdy – hlavně u menších staveb – dochází k situacím, kdy objednatel či zhotovitel fakticky ukončí svou spolupráci s druhou stranou, aniž by však tento krok formalizoval odstoupením od smlouvy. Např. zhotovitel odejde ze stavby nebo přestane odstraňovat vady proto, že mu objednatel podle jeho názoru dluží za provedenou práci. Jestliže však zhotovitel v této situaci smlouvu formálně neukončí odstoupením, musí počítat s tím, že jeho povinnost dokončit dílo a odstraňovat jeho vady trvá a že se octnul v prodlení s dokončením díla. Obdobná situace nastane, když si objednatel bez odstoupení od smlouvy nechá nedokončenou část díla provést novým zhotovitelem – i v tomto případě objednatel z právního hlediska porušil zhotovitelovo právo dokončit dílo (byť zhotovitel toho fakticky třeba není schopen).
Dvě nejčastější situace vedoucí k odstoupení od smlouvy o dílo jsou podle mých zkušeností následující:
- od smlouvy o dílo odstoupí zhotovitel, protože mu objednatel neplatí za jeho práci (obvykle jde o neplacení dílčích faktur za provedené stavební práce);
- od smlouvy odstoupí objednatel proto, že zhotovitel je v prodlení s dokončením díla či jeho částí, zpravidla označovaných jako etapy či milníky.
Mohou však nastat i tyto případy:
- zhotovitel odstoupí od smlouvy v souladu s § 2591 ObčZ kvůli tomu, že mu objednatel neposkytl dostatečnou součinnost. Často jde o to, že objednatel nedokáže včas zajistit pravomocné stavební povolení pro provádění stavby, ačkoliv se k jeho poskytnutí ve smlouvě zavázal. Vyskytují se také případy, kdy zhotovitel nemůže provést svou část díla proto, že není zajištěna tzv. stavební připravenost (např. předchozí zhotovitel nedokončí řádně a včas svou část stavby, což brání dalšímu zhotoviteli pokračovat ve výstavbě navazující části díla);
- jedna ze stran smlouvy o dílo odstoupí v souladu s § 2627 odst. 2 ObčZ proto, že se objednatel a zhotovitel nedohodli na změně smlouvy potřebné kvůli skrytým překážkám místa stavby (v tomto případě by šlo hlavně o to, že se strany nedohodnou na tom, kdo zaplatí vícepráce vyplývající ze skrytých překážek místa stavby);
- zhotovitel odstoupí od smlouvy na základě § 2595 ObčZ kvůli tomu, že objednatel trvá na provedení stavby podle nevhodného pokynu (typicky podle vadné projektové dokumentace opatřené objednatelem).
Při odstoupení od stavební smlouvy o dílo pak vznikají mj. následující otázky:
- Jakou částku má objednatel zaplatit zhotoviteli jako kompenzaci za nedokončenou stavbu v případě, kdy předmět bezdůvodného obohacení (tj. stavbu), nelze zhotoviteli vydat? Zmíněná situace je přitom u stavebních děl běžná, stavba standardně zůstává ve vlastnictví objednatele.
- Mají se při výpočtu výše zmíněné částky určené pro zhotovitele použít obecná ustanovení ObčZ o náhradě za bezdůvodné obohacení (§ 2999 ObčZ), nebo speciální ustanovení ObčZ týkající se smlouvy o dílo (zejména § 2600–2603 a § 2613 ObčZ), jejichž aplikace na stavební díla je však poněkud nejasná?
- Bude způsob výpočtu této částky nějak záviset na tom, zda byl důvod odstoupení na straně objednatele či zhotovitele, resp. na tom, kdo z nich odstoupení způsobil porušením své povinnosti?
- Jak se na výši této částky projeví fakt, že nedokončené dílo má vady? Jakým způsobem mají být takové vady při stanovení úhrady za nedokončenou stavbu „oceněny“?
- Dílo může mít i jiné než zjevné vady (tj. vady skryté), které se začnou projevovat až za nějakou dobu po odstoupení od smlouvy a v době výpočtu částky určené pro zhotovitele tyto vady ještě nejsou známy? Lze možnost výskytu těchto skrytých vad nějak zohlednit při stanovení částky vyplácené zhotoviteli z titulu bezdůvodného obohacení?
- Bude mít objednatel vůči zhotoviteli po odstoupení od smlouvy ještě nějaká práva vyplývající z vad díla, zejména skrytých (obvykle jde o právo na odstranění vady nebo o právo na slevu z ceny díla v důsledku vady), nebo tato práva zaniknou v důsledku odstoupení (jde tedy o to, zda se beze zbytku aplikuje § 2004 odst. 1, nebo zda bude namístě využít výjimku obsaženou v § 2005 odst. 2)?
Náhradu jakých škod může objednatel požadovat po zhotoviteli v případě, kdy k odstoupení došlo v důsledku porušení smlouvy zhotovitelem? K těmto škodám patří mj. majetková újma vzniklá objednateli proto, že mu nový zhotovitel dokončí dílo za vyšší jednotkové ceny, než jsou ceny dohodnuté ve smlouvě s původním zhotovitelem. Toto zvýšení cen je značné zejména v dnešní době, kdy neustále rostou ceny stavebních materiálů.
Těmito a dalšími otázkami se zabývám v následujícím textu. Již nyní předesílám, že na některé z nich nelze dát jednoznačnou odpověď, neboť právní úprava v současném občanském zákoníku je mnohdy poněkud nejasná a judikatura zatím chybí. Zmiňuji zde sice celou řadu judikátů, nicméně jde vesměs o judikáty vycházející z právní úpravy účinné do 31. 12. 2013. Lidé pracující ve stavebnictví však musí řešit odstoupení od smlouvy okamžitě a nemají čas čekat na to, až se ustálí judikatura Nejvyššího soudu.
II. Kdy je možné odstoupit od smlouvy o dílo
Nejdříve stručně zopakuji několik více méně známých faktů. Na základě § 2001 ObčZ lze od (každé) smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon. Občanský zákoník pak obsahuje jednak obecné důvody pro odstoupení platné pro všechny druhy smluv (viz § 2002 ObčZ) a jednak důvody pro odstoupení specifické pro smlouvu o dílo.
Již zmíněné obecné ustanovení § 2002 ObčZ váže možnost odstoupit od smlouvy na její podstatné porušení a obdobný princip nalezneme i v § 1977 ObčZ. Protože tato obecná ustanovení nejsou nijak specifická ani pro stavebnictví, ani pro smlouvu o dílo, nebudu se jimi na tomto místě již dále zabývat a zaměřím se na úpravu odstoupení v ustanoveních ObčZ o smlouvě o dílo (§ 2586–2635). Tato ustanovení lze rozdělit do dvou skupin, podle toho, zda umožňují odstoupení objednateli či zhotoviteli (přičemž některá z nich umožňují odstoupení jak objednateli, tak i zhotoviteli).
1. Ustanovení umožňující odstoupení od smlouvy o dílo objednateli
Občanský zákoník objednateli umožňuje odstoupit od smlouvy o dílo v dále uvedených situacích.
1.1 Zhotovitel neprovádí dílo řádným způsobem a postup zhotovitele by nepochybně vedl k podstatnému porušení smlouvy (§ 2593 ObčZ)
Cit. ustanovení dává objednateli možnost dožadovat se odstranění vad díla či nápravy jiných pochybení zhotovitele v době provádění díla, kdy dílo objednateli ještě nebylo předáno. Práva vyplývající z vad díla (tj. právo na odstranění vad, právo na slevu z ceny díla, případně i právo odstoupit od smlouvy v důsledku vad, které znamenají podstatné porušení smlouvy) má totiž objednatel až poté, co dílo převzal.[1] Do té doby však může na svou obranu před porušováním povinností zhotovitelem využívat § 2593 ObčZ. Odstoupení od smlouvy podle § 2593 ObčZ je však možno využít jen v případě, že by postup zhotovitele nepochybně vedl k podstatnému porušení smlouvy. Ne každá vada díla vzniklá při jeho provádění tedy umožňuje odstoupení od smlouvy. Tím, kdy se vady díla považují za podstatné porušení smlouvy, jež dává objednateli právo odstoupit, se NS zabýval již v r. 2010.[2] Před tím, než objednatel od smlouvy na základě tohoto ustanovení odstoupí, musí dát zhotoviteli nejdříve možnost zajistit nápravu a poskytnout mu k tomu přiměřenou dobu. Co je přiměřená doba, bude třeba posuzovat individuálně, v závislosti na charakteru vad či jiného porušování smlouvy zhotovitelem (může se jednat např. o tzv. technologickou nekázeň). Svou roli přitom může hrát např. i momentální nepřízeň počasí, protože existují venkovní práce, které nelze provádět při teplotách pod bodem mrazu.
1.2 Objednatel nehodlá přistoupit na zvýšení ceny díla určené odhadem, jež požaduje zhotovitel (§ 2612 ObčZ)
Je třeba zdůraznit, že se cit. ustanovení uplatní jen u ceny určené odhadem, což je situace ve stavebnictví spíše výjimečná. U většiny smluv o dílo se setkáváme buď s cenou pevnou (cena je stanovena konkrétní částkou), nebo jde o tzv. měřený kontrakt (cena je určena jako násobek jednotkových cen a objemu skutečně provedených prací), či případně o kombinaci obou těchto metod. Cena určená odhadem je typická spíš pro menší díla typu oprava vozidla v autoservisu.
1.3 Objednatel nehodlá přistoupit na zhotovitelův požadavek na zvýšení ceny díla určené podle neúplného či nezávazného rozpočtu o více než 10 %
Tato možnost vychází z § 2622 ObčZ, podle něhož lze cenu ve smlouvě určit na základě rozpočtu daného s výhradou, že se nezaručuje jeho úplnost, nebo s výhradou, že rozpočet je nezávazný. I tento typ ujednání je ve stavebnictví výjimečný, běžné smlouvy o dílo naopak zdůrazňují neměnnost či nepřekročitelnost ceny díla a závaznost rozpočtu. Pokud by však bylo ve smlouvě uvedeno, že je rozpočet nezávazný nebo že se nezaručuje jeho úplnost, a zhotovitel by zároveň požadoval zvýšení ceny o více než 10 %, byl by objednatel za této situace oprávněn odstoupit a zároveň by musel zhotoviteli nahradit část ceny odpovídající rozsahu částečného provedení díla podle rozpočtu.
1.4 Objednatel (ale i zhotovitel) může podle § 2627 ObčZ od smlouvy o dílo odstoupit také v případě, že se při provádění díla objeví skryté překážky týkající se místa stavby, které znemožňují provést dílo dohodnutým způsobem a strany se nedohodnou na změně smlouvy, která by tyto skryté překážky reflektovala
Ustanovení § 2627 ObčZ je již pro oblast stavebnictví praktičtější. Překážkou místa stavby může být třeba neočekávaně nestabilní podloží, které si žádá vyhloubení větší stavební jámy, nebo naopak existence skály v podloží, jež komplikuje provádění podzemních prací. Obdobné ustanovení obsahoval již zrušený obchodní zákoník v § 552, jenž navíc zmiňoval i skryté překážky týkající se věci, na níž má být provedena oprava nebo úprava (mohlo se jednat např. o horší než očekávaný stav budovy, na níž se provádí nástavba). Přestože § 2627 ObčZ výslovně zmiňuje pouze skryté překážky místa stavby, domnívám se, že se vztahuje i na situace, kdy se stavba zhotovuje na jiné stavbě (nástavba) nebo kdy dochází k rekonstrukci budovy, jejíž stav je horší, než se původně očekávalo, což si vyžádá dodatečné stavební práce (např. zpevnění betonovou injektáží) a s tím související náklady. Právě fakt, že by měl objednatel hradit tyto zvýšené náklady způsobené skrytými překážkami v místě stavby, pak bývá důvodem, proč se strany nedohodnou na změně smlouvy (přesněji řečeno, na změně ceny díla) a jedna z nich pak od smlouvy odstoupí. Ustanovení § 2627 ObčZ tedy obsahuje mechanismus, který umožní zhotoviteli vymoci si na objednateli uzavření dodatku o zvýšení ceny díla v důsledku víceprací způsobených skrytými překážkami, jež se týkají místa stavby.
Toto zdánlivě jednoznačné ustanovení § 2627 odst. 2 ObčZ v sobě skrývá určitá výkladová úskalí, která se pokusím vysvětlit na tomto příkladu: bude uzavřena smlouva o dílo na zhotovení budovy za cenu 10 mil Kč. Při provádění základů stavby se ale ukáže, že kvůli nestabilnímu podloží bude třeba vykopat hlubší základovou jámu, než jakou předpokládal projekt, což si vyžádá zvýšení nákladů o 300.000,- Kč. Zhotovitel o této skryté překážce místa stavby objednatele neinformuje a bude pokračovat v provádění stavby až do jejího úplného dokončení, přičemž po předání stavby požádá objednatele o zvýšení celkové ceny díla o 300.000,- Kč, což jsou náklady na již zmíněné prohloubení stavební jámy. K dohodě o tomto zvýšení ceny však nedojde a objednatel proto odstoupí od smlouvy o dílo v souladu s § 2627, odst. 2 ObčZ (věta první). Přitom bude objednatel tvrdit, že za dokončenou budovu nezaplatí vůbec nic, protože zhotovitel provedl celou stavbu až poté, co ho měl na začátku její výstavby informovat o skrytých překážkách místa stavby, přičemž podle § 2627 odst. 2 ObčZ (věta druhá) náleží zhotoviteli cena za část díla provedenou jen do doby, kdy měl zhotovitel informovat objednatele o skrytých překážkách místa stavby. Takový výklad ustanovení § 2627 odst. 2 ObčZ je na první pohled absurdní, protože by vedl k tomu, že objednatel získá bezúplatně do vlastnictví celou stavbu v hodnotě přinejmenším 10 mil Kč, nicméně v praxi se s tímto přístupem lze setkat. Abychom nedospěli k takto absurdnímu závěru, je třeba neomezit se při aplikaci zmíněného ustanoven jen na jazykový výklad, ale v souladu s judikaturou Ústavního soudu je nutné provést také výklad účelový (teleologický), který je založen na zkoumání smyslu příslušné normy[3]. Smyslem ustanovení § 2627 odst. 2 ObčZ je podle mého názoru ochrana obou stran smlouvy před negativními následky skrytých překážek místa stavby, které spočívají především ve zvýšených nákladech na její provedení (ve výše popsaném případě to bylo oněch 300.000,- Kč vynaložených na prohloubení základové jámy). Z toho pak vyplývá, že možnost objednatele nezaplatit určitou část díla na základě § 2627 odst. 2 (věta druhá) ObčZ se vztahuje jen na tu část ceny, která je úhradou za dodatečné náklady vzniklé v důsledku skrytých překážek místa stavby. Při stanovení částky, kterou bude muset objednatel v popsaném případě za budovu zaplatit, by se pak mělo použít ustanovení § 2999, odst. 2 ObčZ.
Smysl by měl i výklad, podle něhož se ustanovení § 2627, odst. 2 OZ zabývá jen tím, po jakou dobu má být zhotovitel honorován podle pravidel stanovených ve smlouvě o dílo – je to doba do dne, kdy zhotovitel mohl při vynaložení potřebné péče odhalit skrytou překážku. Náhradou za část stavby provedenou po tomto dni se však již zmíněné ustanovení nezabývá. Proto bude třeba zhotoviteli práce provedené po dni, kdy měl skrytou překážku odhalit, nahradit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2999 OZ). Oba dva naznačené výklady vedou k tomu, že zhotovitel získá za provedené dílo částku, která nějakým způsobem odpovídá jeho hodnotě.
1.6 Další možnost odstoupení dává objednateli § 2106 ObčZ, který se sice primárně týká vad věci prodávané na základě kupní smlouvy, ale díky § 2615 odst. 2 ObčZ se použije analogicky i pro práva objednatele z vadného plnění smlouvy o dílo. Podle zmíněného ustanovení může objednatel odstoupit od smlouvy o dílo také v případě, že dílo má vady, které představují podstatné porušení smlouvy (kdy je porušení podstatné, stanoví § 2002 ObčZ – viz výše).
1.7 Jestliže má dílo vady, které nejsou podstatným porušením smlouvy, může objednatel podle § 2107 ObčZ od smlouvy o dílo odstoupit jen v případě, že zhotovitel vadu včas neodstranil nebo vadu odmítnul odstranit. Také toto ustanovení se použije přiměřeně pro práva objednatele z vadného plnění smlouvy o dílo na základě § 2615 odst. 2 ObčZ.
1.8 Hovoříme-li o odstoupení v důsledku vad, je třeba zmínit i obecné ustanovení § 1923 ObčZ, které se týká plnění jakýchkoliv závazků.
Skutečnost, že má dílo neodstranitelnou vadu, která brání jeho užívání, by jistě bylo možné považovat i za podstatné porušení smlouvy ve smyslu § 2106 či 2002 ObčZ (viz výše).
2. Ustanovení umožňující odstoupení od smlouvy o dílo zhotoviteli
Podle ObčZ je zhotovitel oprávněn odstoupit od smlouvy o dílo v následujících situacích:
2.1 Objednatel neposkytl zhotoviteli součinnost potřebnou k provedení díla ani po předchozím stanovení dodatečné lhůty a upozornění na možnost odstoupení (§ 2591 ObčZ)
V praxi se jedná např. o situace, kdy zhotovitel nemůže stavět, protože nemá k dispozici pravomocné stavební povolení, nebo protože mu vlastník parcely (jde-li o osobu odlišnou od objednatele) neumožní vstup na staveniště. Časté jsou také situace, kdy je zhotovitel jen jedním ze zhotovitelů celé stavby a nemůže zahájit práce na své části stavby v dohodnutém termínu proto, že jiný zhotovitel ještě nedokončil své dílo (nedostatečná stavební připravenost). Důležité je, že zhotovitel musí nejdříve stanovit objednateli přiměřenou lhůtu ke splnění jeho povinnosti zajistit potřebnou součinnost (např. opatřit pravomocné stavební povolení) a výslovně jej upozornit na možnost odstoupení. Teprve pak má možnost odstoupit.
2.2 Další možnost zhotovitele odstoupit od smlouvy se váže na § 2594 ObčZ, který se týká situace, kdy objednatel poskytne zhotoviteli pro stavbu buď nevhodný materiál, nebo nevhodný příkaz (za nevhodný příkaz se považuje i vadná projektová dokumentace, kterou objednatel nechal pořídit a předal ji zhotoviteli jako podklad pro provedení stavby). Zhotovitel je podle § 2594 ObčZ povinen bez zbytečného odkladu upozornit objednatele na nevhodnost (resp. vadu) předaného materiálu či uděleného pokynu a pokud tato nevhodnost (vada) překáží řádnému provádění díla, musí zhotovitel v nezbytném rozsahu přerušit práce až do nápravy stavu (např. až do předložení bezvadné projektové dokumentace). Trvá-li objednatel na provedení díla s použitím nevhodného materiálu či podle nevhodného pokynu, má zhotovitel právo požadovat, aby mu objednatel dal tento pokyn písemně, a případně může od smlouvy o dílo i odstoupit (viz § 2595 ObčZ).
2.3 Závěrem této části připomínám ještě ustanovení § 2627 ObčZ, které se týká skrytých překážek místa stavby, neboť toto ustanovení dává možnost odstoupit od smlouvy nejen objednateli, ale i zhotoviteli. Zmíněným ustanovením jsem se podrobněji zabýval v předchozí části.
Při prověřování možností odstoupit od smlouvy o dílo je pochopitelně třeba zkoumat nejen zákon, ale i samotnou smlouvu. Smlouva totiž může stanovit, že odstoupení je vázáno i na splnění dalších podmínek – např. prodlení s dokončením díla či jeho etapy musí trvat alespoň určitou dobu nebo odstupující strana musí druhé straně před samotným odstoupením ještě poskytnout dodatečnou možnost ke splnění jejích povinností.
III. Právní následky odstoupení od smlouvy o dílo
Jak již bylo uvedeno výše, odstoupením se závazky ze smlouvy ruší od počátku (viz § 2004 odst. 1 ObčZ) a v rozsahu jeho účinků zanikají práva a povinnosti stran (viz § 2005 odst. 1 ObčZ).
1. Přetrvání některých práv i po odstoupení od smlouvy o dílo
Některé závazky ze smlouvy však nezanikají zcela; přetrvají závazky zaplatit smluvní pokutu, úrok z prodlení, náhradu škody a ujednání o způsobu řešení sporů, tj. zejména rozhodčí doložky (v případě smlouvy o dílo by to mohla být i ujednání o radě pro řešení sporů, jak ji známe ze smluvních podmínek FIDIC).
Zásadní otázkou však je, co všechno lze podřadit pod ujednání, která mají vzhledem ke své povaze zavazovat strany i po odstoupení od smlouvy, jež na základě § 2005 odst. 2 budou účinná i po odstoupení od smlouvy o dílo. Toto obecně formulované ustanovení dává velký prostor pro interpretaci. V případě smlouvy o dílo pak vzniká zejména otázka, zda se za takové ujednání, které má vzhledem ke své povaze přetrvat i po odstoupení, může považovat ujednání o smluvně převzaté záruce za jakost díla (viz § 2619 ObčZ), jinak řečeno, zda má objednatel právo požadovat po zhotoviteli odstranění vad jím provedené části díla v záruční době i poté, co od smlouvy odstoupil. Stejná otázka se týká i tzv. zákonného ručení zhotovitele za vady stavby dle ustanovení § 2099–2112 ObčZ (ve spojení s § 2615 odst. 1 ObčZ) a také dle § 2629 odst. 1 ObčZ, jenž dává objednateli možnost požadovat odstranění skrytých vad stavby až do 5 let od převzetí díla. Po odstoupení od smlouvy objednatelem již často není reálné, aby zhotovitel odstraňoval vady stavby (např. proto, že již toho není schopen a směřuje do úpadku), nicméně i pak by pro objednatele mohla být atraktivní možnost požadovat slevu z ceny díla na základě § 2106 a 2107 ve spojení s § 2615 odst. 1 ObčZ.
Zde se střetávají dva pohledy na věc:
a) První výklad, k němuž se přiklání i dosavadní judikatura, vychází striktně z § 2004 odst. 1 ObčZ, podle něhož se závazky ze smlouvy odstoupením ruší od samého počátku. Z toho pak vyplývá, že zaniknou i zhotovitelovy závazky vyplývající z vad díla týkající se provedené části stavby, včetně závazků ze smluvně převzaté záruky za jakost. Tento názor nalezneme v judikatuře NS, v níž se např. uvádí:
„Veškeré nároky žalobce z titulu práva z odpovědnosti za vady díla totiž zanikly odstoupením od smlouvy o dílo. Nároky z titulu odpovědnosti za vady díla lze nadto uplatnit teprve poté, kdy bylo dílo předáno.“[4]
Stejně tak v jiném rozhodnutí vyslovil NS názor, že
„vypořádání práv z odpovědnosti za vady se může objednatel domáhat pouze tehdy, mají-li účastníci platně uzavřenou smlouvu o dílo“.[5]
Rovněž v dalším rozhodnutí NS konstatoval, že po odstoupení od smlouvy o dílo již objednatel nemá práva vyplývající z vad díla (tj. ani právo na odstranění vad), ale může se svých práv domoci prostřednictvím práva na náhradu škody.[6] Všechna zmíněná rozhodnutí se však týkají právní úpravy účinné před 1. 1. 2014, takže vzniká otázka, zda nenastal čas na změnu této judikatury.
b) Druhý pohled na věc naopak vychází z již zmíněného § 2005 odst. 2 ObčZ, podle něhož se odstoupení nedotýká ujednání, která mají vzhledem ke své povaze zavazovat strany i po odstoupení od smlouvy. Domnívám se, že by mělo smysl, aby k těmto přetrvávajícím ujednáním patřila i záruka zhotovitele za jakost té části díla, která byla provedena ještě před odstoupením. Pokud zhotovitel v původní smlouvě převzal záruku za jakost, měl by odpovídat alespoň za jakost toho, co sám až do odstoupení postavil. Nový zhotovitel, který dílo po odstoupení dokončí, za jakost této původní části díla samozřejmě odpovídat nemůže, protože se nejedná o jeho dílo. Tomuto názoru by nasvědčovalo i znění § 2004 odst. 2 ObčZ. Dlužníkem je každý, kdo má něco plnit (třeba i zhotovit stavbu), takže z tohoto pohledu je dlužníkem i zhotovitel.[7] Z § 2004 odst. 2 ObčZ by pak vyplývalo, že se odstoupení může týkat jen jeho neprovedené části díla, která je „nesplněným zbytkem plnění“. Tím pádem by se odstoupení nevztahovalo na část díla provedenou již před odstoupením; ohledně této části díla by tak platila i záruka za jakost, jakož i zákonem stanovené závazky zhotovitele vyplývající z vad díla. Tomuto názoru nasvědčují i závěry nedávného rozhodnutím NS sp. zn. 32 Cdo 3345/2018 ze dne 25. 11. 2020, z něhož cituji: „Zákonná úprava směřuje k tomu, aby byly zásahy zpětných ex tunc účinků odstoupení od smlouvy pokud možno minimální a zrušení závazku se zbytečně netýkalo i těch jeho částí, které mohou po odstoupení přetrvat, tedy aby nedocházelo k neúčelnému zmaření smlouvy bez racionálního podkladu. Proto je stanoveno, že v případě již proběhnuvšího částečného plnění (které je věřitel podle § 1930 odst. 2 OZ povinen přijmout) může věřitel od smlouvy odstoupit jen ohledně nesplněného zbytku plnění.“
Proti názoru, že by měl zhotovitel ručit za vady jím provedené části díla i po odstoupení, lze ovšem namítnout, že tento zánik objednatelových práv z vad lze zohlednit při stanovení částky, která bude zhotoviteli vyplacena jako kompenzace za bezdůvodné obohacení (tj. za to, že objednatel nabyl do vlastnictví provedenou část díla). Dílo, u kterého zanikla práva objednatele vyplývající z vad, má jistě nižší hodnotu, než dílo se zákonnou a smluvní odpovědností za vady, což by se mělo projevit i při kalkulaci náhrady za bezdůvodné obohacení určené pro zhotovitele. Slabinou této úvahy však je, že nepočítá se skrytými vadami stavby, které v době odstoupení od smlouvy ještě nejsou známy, a tudíž je ani nelze zohlednit při výpočtu bezdůvodného obohacení (tuto částku soud obvykle určí na základě znaleckého posudku).
Objednatel, který odstupuje od smlouvy, by měl každopádně počítat s tím, že zhotovitel bude prosazovat variantu popsanou výše pod písm. a), tj. že práva z vad díla kompletně zanikla, přičemž s ohledem na dosavadní judikaturu lze očekávat, že se tento názor prosadí i před soudem. Stranám však nic nebrání v tom, aby si ve smlouvě o dílo upravily přetrvání určitých povinností i po odstoupení od smlouvy odchylně, resp. precizněji, než to stanoví zákon. Nabízí se především výslovné ujednání o tom, že zhotovitelova záruka za jakost bude účinná i po případném zrušení smlouvy (např. z důvodu odstoupení) v rozsahu, který se týká jím provedené části díla. Jiná varianta smluvní úpravy může spočívat v ujednání, že po zrušení smlouvy sice objednatelova práva z vad díla zaniknou, avšak objednateli zároveň s tím zanikne povinnost zaplatit zhotoviteli zádržné vztahující se k té části díla, kterou zhotovitel provedl. Takové ujednání má smysl v případě, že bylo dohodnuto, že objednatel z každé průběžné faktury vystavené zhotovitelem nevyplatí tzv. zádržné (jehož rozsah obvykle činí 5 či 10 % z fakturované částky), přičemž toto zádržné slouží jako určitá záruka za to, že zhotovitel (a) dokončí dílo a (b) bude v záruční době odstraňovat vady díla. Jestliže v důsledku odstoupení přestane mít zhotovitel povinnost dokončit dílo a odstraňovat jeho vady, jeví se jako spravedlivé ujednání, podle něhož bude objednatel zároveň zproštěn povinnosti zaplatit zhotoviteli zádržné, neboť zádržné je cenovým vyjádřením těchto povinností zhotovitele. Jednalo by se tedy o jakousi obdobu insolvenční doložky, jejíž přípustnost potvrdil NS.[8]
Z práv, která přetrvají i po odstoupení od smlouvy o dílo, zmiňuje § 2005 odst. 2 ObčZ výslovně mj. právo na zaplacení smluvní pokuty a úroku z prodlení. Zde tedy žádné pochybnosti nevznikají. K tomu však musím dodat, že smluvní pokuta i úrok z prodlení přestanou narůstat v okamžiku, kdy odstoupení nabyde účinnosti, tj. kdy je sdělení o odstoupení doručeno druhé straně smlouvy. V případě smluvní pokuty má toto rozlišování smysl hlavně u pokuty, jejíž celková výše závisí na době trvání prodlení (pokuta se počítá např. jako určitá částka za každý den prodlení s dokončením stavby). Pohledávka na zaplacení té části smluvní pokuty a úroku z prodlení, na níž vzniklo straně právo ještě před odstoupením, tedy odstoupením nezaniká a může být např. vymáhána v soudním řízení nebo i samostatně postoupena. Dle názoru NS:
„Nárok na smluvní pokutu v důsledku odstoupení od smlouvy ale nezaniká, vznikl-li ještě před odstoupením od smlouvy z důvodu jejího dřívějšího porušení. Odstoupení od smlouvy se již existujícího nároku na zaplacení smluvní pokuty totiž nedotýká… Odvolací soud v souladu s judikaturou správně dovodil, že po odstoupení od smlouvy má věřitel nárok jen na smluvní pokutu, která byla splatná do zániku závazku, a nikoliv již na smluvní pokutu, jejíž splatnost nastala až po odstoupení od smlouvy, vycházel-li z toho, že smluvní pokuta má akcesorickou povahu, a zanikl-li závazek hlavní, zajištěný smluvní pokutou, nemohl vzniknout nárok na zaplacení takové smluvní pokuty, jejíž splatnost nastala až po odstoupení od smlouvy.“[9]
2. Je možné částečné odstoupení od smlouvy o dílo?
Představme si situaci, kdy zhotovitel provedl pro objednatele na základě jedné smlouvy dílo, které se skládá z několika relativně samostatných částí. Dejme tomu, že zhotovitel zhotovil na půdě domu formou vestavby čtyři bytové jednotky, z nichž tři byly provedeny řádně, avšak čtvrtá vykazuje zásadní vady, nebo případně nebyla dokončena včas, což objednatel považuje za podstatné porušení smlouvy a hodlá od ní odstoupit. Tři bezproblémové byty si však objednatel chce ponechat, a odstoupí tedy od smlouvy, jen pokud jde o jednotku, která je vadná či nedokončená. Protože smlouva o dílo je v tomto případě jen jedna, vzniká otázka, zda by takové částečné odstoupení od smlouvy o dílo bylo možné.
Dosavadní judikatura stojí na zásadě, že částečné odstoupení od smlouvy o dílo možné není. Touto otázkou se zabýval NS např. v řízení ve věci, kdy zhotovitel instaloval pro objednatele plastový systém ALUPLAST z profilu IDEAL 2000 (zřejmě se jednalo o soustavu oken či dveří), přičemž v pozicích č. 27 a 28 se vyskytly praskliny a spáry – vadné byly tedy jen dvě relativně samostatné části díla.[10] Zhotovitel po vytknutí vad dílo neopravil ani v přiměřené dodatečné lhůtě a objednatel proto od smlouvy odstoupil, avšak jen pokud jde o dvě vadné pozice č. 27 a 28. NS posléze rozhodl, že toto odstoupení nebylo účinné, neboť nelze odstoupit jen od části smlouvy:
„Ze slov ‚odstoupit od smlouvy‘ lze dovodit, pokud nebylo ve smlouvě o dílo sjednáno plnění po částech, že objednatel je oprávněn při splnění stanovených podmínek odstoupit od celé smlouvy o dílo, nikoliv jen od vadně provedené části díla, v tomto případě od plastových výrobků označených jako pozice č. 27 a 28.“
Stejný závěr najdeme i v jiném rozsudku NS, ve kterém soud konstatoval následující:
„Právní posouzení, že žalovaný od smlouvy odstoupil, však v každém případě implikuje závěr, že žalovaný odstoupil platně od celé smlouvy (srov. § 347 ObchZ). Odvolací soud správně dovodil, v souladu s § 349 odst. 1 a § 351 odst. 1 větou první ObchZ, že důsledkem odstoupení od smlouvy je zánik smlouvy, tj. zánik všech práv a povinností ze smlouvy (vyjma ovšem těch, které jsou uvedeny v § 351 odst. 1 větě druhé ObchZ)… S těmito správnými závěry se však zcela zřejmě neslučuje navazující závěr, že účinky odstoupení se vztahují jen na tu část závazku, která dosud nezanikla splněním (protože na ni nebylo plněno řádně).“[11]
Výše cit. judikatura je ovšem založena na ustanoveních již zrušeného obchodního zákoníku a byla do značné míry překonána nedávným rozhodnutím NS sp. zn. 32 Cdo 3345/2018 ze dne 25. 11. 2020, které vychází již ze současné právní úpravy občanského zákoníku (viz např. § 2004 odst. 2 ObčZ[12]). Zmíněným rozhodnutím NS připustil, že částečné odstoupení od smlouvy o dílo možné je, avšak jen za podmínky, že část díla, ohledně které se odstupuje, lze samostatně vymezit nejen po technické, ale i po finanční stránce. V judikovaném případě byla onou oddělitelnou částí nekvalitně provedená střecha haly pro skladování sena, u které šlo podle smlouvy (resp. rozpočtu) stanovit, jaká je její cena. Protože střecha byla zároveň samostatně vymezenou částí díla, dospěl soud k závěru, že objednatel byl oprávněn odstoupit od smlouvy o dílo jen pokud jde o tuto střechu; ze zásadních závěrů tohoto rozhodnutí cituji:
IV. Náhrada škod, které vznikly po odstoupení od smlouvy o dílo
Již bylo uvedeno, že odstoupení od smlouvy o dílo přináší celou řadu komplikací a dodatečných nákladů i pro odstupující stranu. Např. pokud od smlouvy o dílo objednatel odstoupí v průběhu výstavby kvůli prodlení zhotovitele, bude si muset pro dokončení stavby narychlo najít nového zhotovitele, jehož výkony budou obvykle dražší, než byly ceny původního zhotovitele. Vzniká otázka, zda by odstoupivší objednatel mohl uplatnit tyto zvýšené náklady na dokončení díla (tj. rozdíl mezi cenou dohodnutou s původním zhotovitelem a cenou požadovanou novým zhotovitelem) vůči zhotoviteli jako náhradu škody. Důvodem, proč objednatel v tomto případě odstoupil od smlouvy, je totiž prodlení zhotovitele; kdyby nebylo tohoto prodlení, objednatel by nemusel odstoupit a nevznikly by mu zvýšené náklady na dokončení stavby.
Na druhé straně, jestliže od smlouvy o dílo odstoupí kvůli prodlení objednatele zhotovitel, vznikne mu celá řada povinností vůči jeho subdodavatelům, s nimiž měl už nasmlouvané provedení dílčích prací (subdodávek) nebo dodávek materiálu. Např. generální zhotovitel odstoupí od smlouvy o dílo na provedení bytového domu, protože mu objednatel stavby přestal platit průběžné měsíční faktury, nicméně generální zhotovitel již před tím objednal u svého subdodavatele výtahy, zavázal se k jejich zaplacení a také je již částečně zaplatil. Objednané výtahy jsou však zhotoviteli po odstoupení od „hlavní“ smlouvy o dílo k ničemu, protože ve stavbě bytového domu nebude pokračovat. Generální zhotovitel bude navíc nucen ukončit smlouvy se svými dalšími subdodavateli, kteří kvůli tomu budou vůči němu uplatňovat právo na náhradu ušlého zisku či na zaplacení smluvní pokuty. Ušlý zisk v důsledku nedokončení stavební zakázky vznikne ostatně i samotnému generálnímu zhotoviteli.
Po odstoupení od smlouvy tedy vzniknou objednateli i zhotovitele majetkové újmy (tj. škody) různého charakteru. Zde jsou příklady majetkové újmy (škody), která může vzniknout objednateli:
- škoda spočívající ve zvýšených nákladech na dokončení díla po odstoupení, neboť ceny nového, narychlo sehnaného zhotovitele, bývají vyšší než ceny dojednané ve smlouvě s původním zhotovitelem (viz výše). Kvůli nynějšímu dramatickému růstu cen stavebních materiálů může být tato škoda pro objednatele skutečně velmi nepříjemná. Škoda je pak rovna rozdílu mezi (vyšší) cenou nedokončené části díla, kterou je třeba zaplatit novému zhotoviteli, a (nižší) cenou, za kterou byl stejnou část díla povinen provést původní zhotovitel;
- škoda spočívající v nákladech na zabezpečení staveniště po dobu nutného přerušení výstavby (náklady na ostrahu, zakonzervování stavby, vytápění);
- často i škoda spočívající ve zvýšených platbách pro externí konzultanty (autorský dozor, technický dozor investora), které vznikly v důsledku neplnění smlouvy zhotovitelem.
Na druhé straně, zhotoviteli mohou po odstoupení vzniknout tyto druhy majetkové újmy:
- škoda spočívající v ušlém zisku, kterého zhotovitel na stavbě nedosáhl, neboť ji nemohl dokončit;
- škoda spočívající v sankčních platbách, které zhotovitel bude muset zaplatit svým subdodavatelům proto, že nemohl dodržet s nimi uzavřené subdodavatelské smlouvy o dílo (smluvní pokuty, ušlý zisk);
- škoda spočívající v marně vynaložených platbách za materiál, který zhotovitel pořídil pro stavbu, zaplatil za něj, avšak tento materiál nakonec nebude pro stavbu použit (viz výše popsaný případ výtahů). Zhotovitel se sice stal vlastníkem materiálu, avšak nemá pro něj žádné využití;
- případně i škoda spočívající v marně vynaložených nákladech na nájem těžké stavební techniky, pro jejíž použití na stavbě nakonec odpadl důvod.
Otázka, zda a za jakých podmínek by mohla poškozená strana uplatnit tyto majetkové újmy vůči straně, která smlouvu porušila, není jen otázkou teoretickou – škody vznikající ve stavebnictví mohou být u velkých staveb v řádu desítek či stovek milionů korun.
Předně je třeba zopakovat, že podle § 2005 odst. 2 ObčZ se odstoupení od smlouvy nedotýká práva na náhradu škody vzniklé z porušení smluvní povinnosti. V tomto směru žádné pochybnosti nevznikají.
Základním předpokladem pro vznik nároku na náhradu škody, jak je všeobecně známo, je porušení smluvní (§ 2913 ObčZ) či zákonné (§ 2910 ObčZ) povinnosti.[13] Ve výše popsaných případech by se jednalo o škodu vzniklou v důsledku porušení smlouvy o dílo objednatelem či zhotovitelem dle § 2913 ObčZ, přičemž pro odpovědnost za tento typ škody se zavinění nevyžaduje. K tomu je třeba dodat, že samotné odstoupení od smlouvy pochopitelně není porušením povinnosti, ale výkonem práva odstupujícího.[14] Porušením smluvní povinnosti je však důvod, pro který odstupující od smlouvy odstoupil (např. neplacení ceny díla nebo prodlení s jeho dokončením).
Dalším předpokladem pro vznik odpovědnosti za škodu je vznik samotné škody (tj. majetkové újmy), který nyní může spočívat např. ve snížení rozsahu majetku poškozeného, v ušlém zisku a nově i ve vzniku dluhu[15] (v našem případě by dluh spočíval např. v povinnosti generálního zhotovitele zaplatit smluvní pokutu svému subdodavateli). Škoda je v českém právu vymezena poměrně úzce, což může při uplatňování nároku na její náhradu působit potíže zhotoviteli, který byl ve výše popsaném případě poškozen marným pořízením (a zaplacením) výtahu pro bytový dům. Proti takovému nároku by totiž objednatel mohl argumentovat, že nedošlo ke vzniku škody, protože výtah se dostal do vlastnictví zhotovitele, a proto nedošlo ke snížení rozsahu jeho majetku a tím pádem zhotoviteli ani nevznikla škoda (za své peníze totiž získal výtah). Zmíněný výtah zhotoviteli pochopitelně k ničemu není (nemá ho kam zabudovat) a možnost zpeněžení výtahu vyrobeného na míru pro konkrétní budovu bude asi také problematická. Poškozený zhotovitel by se však měl na tento argument každopádně připravit a požadovat jako náhradu škody např. rozdíl mezi cenou, kterou za výtah zaplatil, a nižší cenou, za kterou může tento výtah (či jeho části) případně prodat.
Posledním a zásadním předpokladem pak je příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody. Zde se bude muset žalobce vypořádat s argumentem, že jeho majetková újma není důsledkem porušení smluvní povinnosti druhou stranou, ale že je důsledkem jeho vlastního odstoupení od smlouvy (kdyby poškozený od smlouvy neodstoupil, tak by mu újma nevznikla). Žalovaný by mohl tvrdit, že příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody tedy neexistuje a strana, která smlouvu porušila, proto za škody vzniklé po odstoupení neodpovídá; samotné odstoupení je výkonem práva odstupujícího a nikoliv porušením právní povinnosti (viz výše). Proti tomu však lze namítnout, že původní příčinou výše uvedených škod je porušení smluvní povinnosti objednatelem či zhotovitelem, neboť kdyby nebylo tohoto porušení, druhá strana by neměla důvod od smlouvy odstoupit a nedošlo by k následným škodám, jež jsou důsledkem odstoupení. Strana odstupující od smlouvy zpravidla neodstupuje pro nic za nic, ale kvůli tomu, že ji porušování povinností druhou stranou poškozuje a působí újmu.
Podívejme se na tuto problematiku z hlediska obecně přijímané teorie adekvátní příčinné souvislosti, kterou NS charakterizoval takto:
„o vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen takové protiprávní jednání, bez jehož existence by škodní následek nevznikl. Nemusí sice jít o příčinu jedinou, nýbrž i o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, avšak musí jít o příčinu podstatnou.“[16]
Domnívám se, že kdyby v popisovaném případě nedošlo k porušení povinnosti ze smlouvy o dílo, nedošlo by ani ke všem navazujícím jevům, jež ve svém důsledku vedly ke vzniku celé řady škod. Kdyby nebylo porušení smlouvy, nedošlo by ani k následným škodám. Porušení smlouvy o dílo, jež předcházelo odstoupení, není tedy jedinou příčinou těchto škod, ale je příčinou podstatnou, která stála na počátku řetězce následných událostí.
Podle mého názoru jsou tedy ve výše popsaných případech splněny všechny tři podmínky pro vznik odpovědnosti za škodu způsobenou porušením smlouvy, a to i přesto, že jednou z příčin vzniku škody bylo odstoupení od smlouvy stranou, která smlouvu neporušila.[17] Určitou inspiraci lze nalézt v relativně nedávném rozhodnutí NS, v němž soud konstatoval, že je platné ujednání stran, které vznik práva na smluvní pokutu váže kromě porušení povinnosti na další právní skutečnost, kterou je odstoupení od smlouvy věřitelem pro porušení povinnosti dlužníkem.[18] Přestože se v případě cit. rozhodnutí nejednalo o nárok na náhradu škody, ale o nárok na zaplacení smluvní pokuty, oběma rozhodnutím je společné, že odstoupení od smlouvy považují jen za další (dalo by se říci sekundární) skutečnost, která přistoupila k prvotní a podstatné příčině, tj. k porušení smlouvy.
Při uplatňování práva na náhradu škody je třeba pamatovat také na § 1925 ObčZ, dle něhož:
„Právo z vadného plnění nevylučuje právo na náhradu škody; čeho však lze dosáhnout uplatněním práva z vadného plnění, toho se nelze domáhat z jiného právního důvodu.“
Jak jsem již uvedl, dosavadní judikatura, jež vychází z předchozí právní úpravy, stojí na zásadě, že po odstoupení od smlouvy zaniknou i práva objednatele vyplývající z vad díla (např. právo na slevu z ceny díla nebo právo na odstranění vad). Pokud se tento názor uplatní i podle nynějšího ObčZ, vyplyne z toho, že objednatel může po odstoupení od smlouvy uplatnit tyto nároky jakožto náhradu škody. Toto právo bude mít objednatel i v případě, že náklady na odstranění vad dosud nevynaložil, ale dílo je po odstoupení od smlouvy skutečně vadné. NS k tomu judikoval:
„V daném případě ze skutkových zjištění, zejména ze znaleckého posudku J. K. vyplývá, že žalovaná vadně provedla dílo a na odstranění jeho vad budou muset žalobci vynaložit náklady ve výši 516 580 Kč. Tato částka tedy představuje ve smyslu výše uvedeného újmu žalobců, resp. skutečnou škodu, spočívající ve zmenšení majetkového stavu žalobců a reprezentující finanční hodnotu, kterou bude nutno vynaložit, aby dílo zhotovované žalovanou bylo bez vad. Je třeba rovněž konstatovat, že odvolací soud nerozhodl v rozporu s hmotným právem, pokud požadovaný nárok posoudil jako náhradu škody a nikoliv jako nárok z odpovědnosti za vady (§ 560 ObchZ), došlo-li k odstoupení od smlouvy, když dílo nebylo ve smyslu § 554 ObchZ splněno jeho řádným ukončením a předáním předmětu díla objednateli.“[19]
Pokud by však měl objednatel práva z vad i po odstoupení od smlouvy o dílo (např. proto, že ve smlouvě bylo dohodnuto, že záruka za jakost má zhotovitele v souladu s § 2005 odst. 2 zavazovat i po odstoupení), pak samozřejmě stejný nárok nebude moci uplatňovat z titulu náhrady škody.
[1] K tomu viz např. závěry rozhodnutí NS z 23. 6. 2004, sp. zn. 29 Odo 1067/2003.
[2] Rozhodnutí NS z 23. 6. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1991/2008.
[3] K tomu citujeme z nálezu IV.ÚS 3185/13 ze dne 26. 11. 2014: „Ústavní soud opakovaně ve své rozhodovací praxi také zdůrazňuje význam teleologické argumentace a hledání smyslu a účelu zákona jeho interpretem. V tomto ohledu nosný názor Ústavní soud vyjádřil v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 33/97 ze dne 17. prosince 1997 (N 163/9 SbNU 399; 30/1998 Sb.), v němž uvedl, že "jazykový výklad představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikované právní normě. Je pouze východiskem pro objasnění a ujasnění si jejího smyslu a účelu (k čemuž slouží i řada dalších postupů, jako logický a systematický výklad, výklad e ratione legis atd.). Mechanická aplikace abstrahující, resp. neuvědomující si, a to buď úmyslně, nebo v důsledku nevzdělanosti, smysl a účel právní normy, činí z práva nástroj odcizení a absurdity".
[4] Rozhodnutí NS z 26. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 5506/2016.
[5] Rozhodnutí NS z 15. 4. 2004, sp. zn. 29 Odo 556/2003.
[6] Rozhodnutí NS z 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Cdo 2926/2007. V cit. rozhodnutí se dále uvádí: „Je třeba rovněž konstatovat, že odvolací soud nerozhodl v rozporu s hmotným právem, pokud požadovaný nárok posoudil jako náhradu škody a nikoliv jako nárok z odpovědnosti za vady (§ 560 ObchZ), došlo-li k odstoupení od smlouvy, když dílo nebylo ve smyslu § 554 ObchZ splněno jeho řádným ukončením a předáním předmětu díla objednateli. Zhotovitel podle § 560 odst. 2 ObchZ odpovídá za vady díla, jež má dílo v době předání (§ 554 ObchZ), tudíž nebylo-li dílo v posuzované věci dokončeno, nelze uplatnit právo z odpovědnosti za vady. Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, správně aplikoval § 351 ObchZ, podle jehož věty druhé se odstoupení od smlouvy nedotýká nároku na náhradu škody vzniklé porušením smlouvy.“
[7] Definice pojmu dlužník vyplývá z § 1789 ObčZ: „Ze závazku je dlužník povinen něco dát, něco konat, něčeho se zdržet nebo něco strpět a věřitel je oprávněn to od něho požadovat.“
[8] Např. Rozhodnutí NS z 25. 3. 2019, sp. zn. 29 Cdo 561/2017.
[9] Rozhodnutí NS ze 7. 5. 2015, sp. zn. 23 Cdo 554/2015.
[10] Rozhodnutí NS z 30. 7. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4560/2010.
[11] Rozsudek NS z 23. 3. 2011, sp. zn. 32 Cdo 4778/2010.
[12] Analogické ustanovení, z něhož předchozí judikatura vychází, bylo v obchodním zákoníku formulováno v § 347 poněkud odlišně.
[13] Škoda vzniklá porušením dobrých mravů (§ 2909 ObčZ) v pojednávaném případě prakticky nepřipadá v úvahu.
[14] K tomu viz rozhodnutí NS z 30. 3. 2011, sp. zn. 23 Cdo 822/2009: „V této souvislosti dovolací soud poukazuje na to, že odstoupení od smlouvy… nemůže být porušením smluvní povinnosti, nýbrž jde o výkon práva. To platí i tehdy, odstoupil-li účastník od smlouvy proto, že druhá strana porušila povinnost plynoucí ze smlouvy… Odstoupení od smlouvy jako výkon práva nemůže proto představovat porušení povinnosti ze závazkového vztahu jako jeden z předpokladů odpovědnosti za škodu podle § 373 ObchZ.“
[15] Viz § 2592 ObčZ.
[16] Rozhodnutí NS z 25. 5. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1462/2003. K cit. rozhodnutí se NS přihlásil i ve svém rozhodnutí z 22. 5. 2018, sp. zn. 32 Cdo 871/2018, jež se vztahuje k § 2913 ObčZ.
[17] Výjimkou mohou být případy, kdy nedošlo ke vzniku škody ve smyslu českého práva a tím pádem nemůže ani existovat pohledávka na náhradu škody.
[18] rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1192/2019 z 30.10.2019
[19] z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 2926/2007 z 27.9.2007